30.8.2010

Historie

140. skautský oddíl obnovil svou činnost 30. května v roce 1990. Toho dne se do agitačního střediska poblíž Budějovického náměstí sešli chlapci různého věku, aby položili základ znovuobnovené „stočtyřicítce“. Oddíl začal ihned fungovat, a jelikož bylo dětí dostatek, rozdělily se na tradiční vlčácké a skautské družiny. Hanka s Petrem si vzali na starost vedení vlčat, skauty vedl Orel.

Největším úkolem pro oddíl byla přeměna agitačního střediska v útulnou klubovnu. V tomto prostoru jsme se bohužel neohřáli dlouho, jelikož jsme se museli přestěhovat. Činnost oddílu se postupně rozbíhala, podnikaly se první výpravy do Klínce a Loděnice, kde se uskutečnil první oddílový slib. Oddíl se na základě několika náborů rozrostl. Kromě smečky vlčat fungovaly dvě družiny skautů – Jeleni a Medvědi (názvy těchto družin během několika let v oddíle zdomácněly a používají se do dnešní doby). Vedoucím oddílu byl od roku 1991 Kennedy.

Díky přátelským vazbám s klatovskými skauty strávil oddíl svůj první porevoluční tábor na krásné louce nedaleko obce Letovy u Nalžovských hor. Na začátku roku 1992 se oddíl poprvé zúčastnil zimního přechodu Brd a na jaře téhož roku se oddíl přestěhoval do nové klubovny Na Dolinách. Vlčata získala klubovnu v suterénu činžovního domu v Počátecké ulici. V tuto dobu byl již oddíl dostatečně materiálně zabezpečen, aby mohl podniknout svůj první samostatný tábor. Uskutečnil se poblíž Nových Mitrovic a kromě našeho oddílu se ho účastnil i náš sesterský 12. dívčí oddíl. Po tomto táboře se vlčata pod vedením Petra a Hanky rozhodla osamostatnit se a založit vlastní oddíl, kterému bylo přiděleno číslo 180.

V roce 1993 se oddíl vypravil opět na letovské tábořiště, od kterého jsme si hodně slibovaly. Na táboře fungovaly dvě skautské družiny pojmenované podle stromů – Duby a Buci. Na začátku nového skautského roku pomalu skomírající oddíl vzkřísila nově příchozí vlčata. Jejich vedení si vzal na starost Miguel a Lišák. Dá se říci, že těch pár vlčat přineslo do oddílu tolik potřebnou novou krev. V roce 1994 přichází do CXL další vlna vlčat. Letního tábora v Letovech se opět účastnila i „Dvanáctka“.

Rok 1995 s sebou přinesl další velký boom vlčat. Důsledkem toho vznikají v oddíle dvě vlčácké družiny. Téhož roku získal oddíl novou klubovnu v ulici Pod Vilami po zaniklém 94. oddílu. Tábor proběhl opět v Letovech, kde jsme navázali několikaletou spolupráci s dívčím plzeňským oddílem Bystřina. Od roku 1996 se roveři, zejména Lišák, Miguel, Robert a Radek, začínají významněji podílet na chodu a vedení celé CXL. Tábor v 1996 sice proběhl tradičně na letovské louce, přesto byl však odlišný od těch předchozích. Prakticky celé vedení tábora bylo v režii Lišáka, Miguela, Roberta a Radka, kteří připravili celotáborovou hru na motivy Tolkienova Hobita.

V roce 1997 fungují v CXL dvě skautské a dvě vlčácké družiny (zelená a žlutá). Robert, Lišák, Miguel a Einstein složili úspěšně čekatelskou zkoušku a první tři přebírají vůdcovskou štafetu po Kennedym. Letní tábor se již pošesté koná v Letovech, ale poprvé za účasti všech tří oddílu Platanu. Na tomto táboře se rozjela spolupráce s horažďovickými skautkami, která trvala několik let. Důkazem dlouhotrvající spolupráce může být také proběhnuvší svatba Roberta a Mirky v roce 2007. Po táboře vzniká v oddíle třetí skautská družina s názvem Ježci.

Rok 1998 se začal optimisticky, jelikož jsme získali novou klubovnu ve Viktorinově ulici. Tu jsme začali postupně zvelebovat, abychom ji po roce museli kvůli rekonstrukci celého domu opustit. Oddíl si zvolil svůj symbol, který výtvarně zpracoval Vladimír Pechar – Pluto. Na tábor jsme vyrazili bez 12. oddílu do Letov. Dalo by se říci, že rok 1999 se stal synonymem pro přesouvání se z prostor do prostor kvůli rekonstrukci domu. V této době v CXL fungovala jedna vlčácká družina a dvě skautské. Hitem tábora 1999 byla celotáborová etapová hra „Ostrov pokladů“, kterou připravoval Miguel s Woytou. Po táboře ve stejném roce odchází z vedení Lišák, kterého nahrazují Cllon s Woytou. Tábor 2000 již nechtěl oddíl trávit na letovské louce, a tak se na podzim uskutečnila oddílová výprava do Novohradských hor, jejímž jediným cílem bylo nalézt nové tábořiště.

S významnou změnou letopočtu se změnilo i oddílové vedení. Do této doby fungujícího oddílového vedoucího, Roberta, nahradil Miguel. Tábor 2000 se opravdu již naposledy konal v Letovech společně s 12. dívčím oddílem.

Jarní prázdniny v tradičním duchu se v roce 2001 definitivně odmlčely a celé středisko poprvé vyrazilo na lyžařský kurz do Zdobnice v Orlických horách. Během této akce našel Miguel společně s Adamem nové tábořiště pro náš oddíl. V létě nás toto tábořiště přivítalo nehostinným lopuchovým porostem, čtrnácti propršenými dny, rozvodněným potokem a zcela bahnitou loukou. Tábor v Liberku byl poprvé v historii CXL předčasně ukončen o několik dnů dříve.

Na podzim se opakovala naše hledací výprava do jižních Čech, při níž jsme objevili přenádhernou mazelovskou louku. Během tohoto roku upustil Miguel od vedení vlčat a začal se věnovat starším skautům. Na tábor 2002 do Mazelova s námi již nejel Cllon, který měl do této doby na starost vlčáckou družinu. Po táboře táboře se Miguel postupně začal vytrácet z vedení oddílu a jeho funkci pomalu začal přebírat Woyta. Společně s Woytou se do nových pozic přesunuli i mladí roveři. Spolupráce s nimi se však neubírala správným směrem, a tak se jejich a oddílové cesty rozdělily.

V letech 2003 a 2004 se oddíl nacházel ve velké krizi. Scházelo mu vedení i děti. Tábor 2003 proběhl ve Lhotce opět společně s 12. oddílem. Po tomto táboře se Woyta ocitl sám ve vedení oddílu a se zbytkem roverů se oddíl definitivně rozloučil. S velkými změnami v oddíle přichází i nová koncepce tématicky laděných výprav (např. Apple party), které mají tradici do dnešních dnů. Na podzim vzniká z nově příchozích vlčat zcela nová vlčácká družina, kterou stejně tak jako skautskou vede Woyta. Tento stav trvá do tábora 2004, který se konal nově na louce nedaleko obce Hlasivo. Z nejstaršího člena skautské družiny, Jámy, se po tomto táboře začal profilovat velmi schopný pomocník u vlčácké družiny.

V lednu 2005 je náš oddíl obohacen o nově příchozí Terezu, která má na starosti společně s Jámou vlčata a Woyta se tak může více věnovat skautům. Oddíl se v tomto roce úspěšně rozrostl o několik vlčat a proběhla náborová výprava Kámoše vezmi s sebou, která se konala na Beníškách. V červenci se konal jeden z nejúspěšnějších táborů v Hlasivu společně s 12. oddílem, kde se ústředním tématem stala etapová hra na motivy Hvězdné brány. Po táboře se objevila snaha o vznik roverské družiny při CXL. Tento pokus však po několika měsících skončil neúspěchem.

V roce 2006 byly výpravy laděny podle světových svátků. Oddílu se v této době vcelku dařilo. Tábor proběhl naposledy v Hlasivu spolu s 12. oddílem. Inspirací pro etapovou hru se stal seriál Haló, haló. Po táboře opustili náš oddíl členové, do kterých vedení oddílu vkládalo velké naděje. Právě kvůli tomuto zklamání se vedení oddílu na malou chvíli ocitlo ve velké krizi. S novým rokem přišily na řadu i nové výpravy tentokrát zaměřené na země světa. Na jaře 2007 odjela Tereza na půl roku do Berlína a Jáma zůstal na vedení vlčácké družiny sám. Tato skutečnost se ukázala jako velmi prospěšná pro celý oddíl. Těsně před táborem posílil řady našeho oddílu Tudyáš, který do CXL přešel ze 180. oddílu. Tábor 2007 proběhl na nové louce nedaleko Radonic. I přes to, že na tomto táboře byla nízká účast dětí, tábor se velmi povedl, podobně jako tábor 2008, na kterém proběhlo předání oddílu do rukou Jámy, Jardy a Džawy, neboť Tudík náš oddíl před táborem opustil.

Na podzim roku 2008 odešli i Jarda a Džawa a Jáma zůstal na vedení oddílu sám. První polovinu roku 2009 pak CXL prožila ve spojení s oddíly ze střediska, Dvanáctkou a Venetou, se kterou také uspořádala tábor 2009 v Radonicích. Tento tábor byl pro CXL v mnoha ohledech velkým přelomem. Po táboře se totiž Jáma rozhodl udržet v oddíle starší. Mladšího skauta Honzu předal Venetě a změnil oddíl na roverský kmen. Kromě toho se v této době do oddílu také přidal Pája, vedoucí ze Stotřináctky, která se dočasně připojila ke středisku.

Pája a Jáma spolu brzy utvořili sehranou dvojici a společně s pěticí roverů (Aleš, Woyczin, Dawe, Hop a Jerry) se začali soustředit na roverský program. Za vzpomenutí stojí tradiční Jídlo-párty, s rovery zaměřená na maso a především roverský putovní tábor. Už jen pětičlenný tým, ke kterému se později přidal i bývalý člen Jarda, začal tím, že pomáhal se stavbou tábora Dvanáctky. Další cesta ale rovery zavedla na několik spřízněných táborů, které buď po domluvě přepadla, nebo se jinak zapojila do jejich chodu. Mezi nimi byla i Veneta, kde Pája při přepadu úspěšně uplatil hlídající vlče pytlíkem gumových medvídků, nebo blanický oddíl Havranů, který se od té doby v historii CXL začal objevovat čím dál tím častěji. Z tábora později vznikl i deník, jehož výtisk je i v oddílové knihovničce.

Po puťáku se roverský kmen začal blížit myšlence, že zase začne přijímat děti a to se taky stalo. Dětí sice bylo jen pár, ale byl to slibný začátek. Tábor v roce 2011 byl společný s Dvanáctkou, na louce Stotřináctky u Lhoty pod Kůstrým na Šumavě, kde bylo vedení CXL ve čtyřech, kromě Páji a Jámy zbyl z roverů Woyczin a Dawe. Další rok byl ve znamení růstu dětí, na táboře 2012 na stejném místě už byla Stočtyřicítka samotná, s 11 dětmi. Chyběl ale Dawe, kterého práce s dětmi přestala lákat. Jinak dobrý tábor poznamenala velká voda, která se jednoho večera prohnala tábořištěm a přestože nenapáchala materiální škody, podmáčela louku a podlomila morálku vedení.

Vzpruhu po táboře připravil návrat Aleše a pokračující úspěšný rozjezd dětského oddílu. Velkou pomocí byl i příchod Johnyho, člena vysokoškolského roverského kmene Skrypta, který se začal podílet na vedení a přinášet do oddílu nové nápady. Z tohoto období pochází i několik vychytávek, které oddíl (a některé další) používají dodnes, například vstupní pohovory s rodiči při přijímání dětí. Pájův formulář, plný otázek i poznámek, o čem si s rodiči podívat se brzy, podobně jako Shtroodle, elektronické přihlašovátko na výpravy, dostal přes Jámovo působení na kurzech do oddílů po celé republice.

V roce 2013 se CXLka kvůli strachu z velké vody vrátila zpět do Radonic. Přestože počet účastníků nenarostl, sehrané vedení a dobrý program vytvořili na louce dobrou atmosféru, která se přenesla i do dalšího roku. Johny sice odcestoval do zahraničí, vedení oddílu ale posílila děvčata patřící k našim roverům, Týna a Terka. Společně s nimi se po táboře 2013 začali Aleš a Woyczin více ujímat vedení, které jim Jáma a Pája postupně uvolňo-vali.

I přes drobné komplikace se kluci dopracovali až k vedení dalšího tábora, opět v Radonicích. Ten byl nový nejen tím, kdo ho vedl, ale také tím, že nám jej poprvé ozvláštnili Plšíci. Několik pohledů tehdy přivedlo místní na tábořiště a vznikl tak krátký zvyk společného setkávání oddílu a místních dětí. Vlčata a skauti zamířili na Radonický dětský den a CXL zase přivítala místní děti na louce. Tábořiště včetně materiálu po nás v tomto roce měli na druhý turnus převzít Havrani, ale na poslední chvíli to nevyšlo, což do CXL zavedlo novinku, která se udržela až dodnes. Návštěvní den na konci tábora, spojený s pomocí s bouráním. Společný závěrečný oheň s rodiči a následující den plný práce se ukázal jako dobrý způsob budování vztahů s rodiči, které jsou dnes i díky tomuto postupu velmi dobré.

Ačkoliv se společné setkání s Havrany na táboře nepovedlo, přišlo od nich do CXL několik vlčat a dvě posily, Mervin a Adam. Oba se už od podzimu zapojili do vedení dětí. Alešovi s Woyczinem se po táboře nepodařilo splnit na první pokus vůdcovky a po několika komplikacích se Jáma a Pája na přelomu roku 2015 vrátili zpátky do vedení, odkud Aleš s Woyczinem postupně vymizeli. Do vedení Stočtyřicítky ale přibylo i „dávno ztracené vlče” Honza, který kvůli přerodu v roverský kmen vyrostl ve Venetě.

Školní rok 2014/2015 nepřinesl jen nové vedení, ale oddíl se začal rychle rozrůstat i co do počtu dětských členů. Brzy bylo potřeba vlčata rozdělit do dvou družin a postupně se začala profilovat i první družina mladších skautů. Otázku pro celé středisko, kam na táboře uložit všechny děti, když podsad ubývá, CXL pojala po svém a nakoupila si sahary, kulaté stany, které měl podle fotografií na jednom z prvních táborů i A. B. Svojsík.

Tábor 2015, poslední v Radonicích, tak byl mnohem živější než ty předchozí nejen proto, že mnohem více svítil bílou barvou, ale i kvůli většímu počtu dětí. Opět jsme měli tu čest přivítat na louce místní děti a později i Plšíky, kteří se opět uchýlili k nám. Po úspěšném táboře se oddíl ještě víc rozjel, dokonce natolik, že v roce 2016 jsme museli kvůli přílivu dětí vyhlásit stop-stav a čekací listinu.

Rok 2016 byl tak ve znamení pátrání po tábořišti, Radonice už byly příliš okoukané, ve Lhotě pod Kůstrým stále hrozilo vzedmutí potoka a do Hlasiva vedení nechtělo kvůli chybějící vodě. Celodenní objíždění jižních Čech úspěšné nebylo, Pája ale nakonec našel louku pod hrází rybníka u Blatné a tak se CXL poprvé utábořila v Chobotu.

Ještě před táborem ale přišly do oddílu dvě nové a důležité posily, Jakob a Nasťa. Trochu Brita, trochu Švýcara a trochu Čecha. Do Stočtyřicítky přiválo mládí nad foglarovkami. Oba se velmi brzy v oddíle ujali vedení vlčat, kterému dodali nový rozměr plný zajímavých, často rukodělných aktivit, ke kterým dokázali strhnout děti i vedení.

K CXL se v roce 2016 v Chobotu přidali opět i Plšíci a tentokrát už konečně i Havrani. A někteří členové Havranů na delší dobu, vlastně v oddíle už zůstali napořád. Stočtyřicítka se tak rozrostla o další nadějné vedoucí, Peťana, Flipiho nebo Pohyho. Trochu tak nahradili Mervina, který z oddílu vymizel kvůli školním a pracovním povinnostem.

Po táboře dostával čím dál tím větší roli v oddíle Honza, který si v předchozím roce udělal vůdcovské zkoušky. Vlčat bylo tolik, že se téměř neměly šanci vejít do klubovny. Tábořiště v Chobotu se líbilo jak dětem, tak vedení, a tak v roce 2017 nebylo pochyb, že se tam pojede znovu.

Stále více prostoru dostává během roku i na táboře Honza, Jakob, Nasťa nebo Peťan, kteří se aktivně věnují vedení dětí, zatímco Pája se spíše stará o věci okolo a Jáma už je dávno v pozadí. Okolo tábora ještě oddíl dostává grant od společnosti AVAST, který má podpořit rukodělné aktivity, doménu Jakoba a Nasti.

V roce 2018 je oddíl z velké části v rukou mladší generace. Honza již tři roky vede početnou skautskou družinu, Jacob, Nasťa, Peťan a Flippy společně vedou 3 družiny vlčat a Pája oddíl zastřešuje. Vedení tábora se ujímá Honza, těsně před táborem do vedení přibývá Johny který se vrátil se zahraničí. Nový koncept tábora se i do budoucích let ukázal jako velmi dobrý, jak pro děti, tak pro vedoucí. Po konci tábora vlčat, měli skauti ještě týden zcela pro sebe, což všem účastníkům dalo úplně nové možnosti a tábor dostal nový nádech. Retrospektivně se ukázalo, že to byl velmi dobrý krok, protože zájem skautů o oddíl se nejen zvedl, ale v dalším roce ti starší z nich začali pomáhat ve vedení oddílu.

Rok 2019 byl provázán hrou na téma Zaklínač, která vyvrcholila na táboře. Se skauty jsme se poprvé zúčastnili mezinárodní akce Intercamp společně s 12. dívčím oddílem. Před táborem se dva skauti, Lucián a Martin stali součástí vedení. Stejně jako minulý rok vedl tábor Honza a skauti měli na táboře opět týden jen pro sebe. Po táboře nás opustil Johny a po zbytek roku byla u skautů podporována samostatnost. Hodně tomu pomohl i rádcovský kurz o podzimních prázdninách, který byl přichystán pro všechny skauty a skautky ve středisku.

Od roku 2020 převzal vedení oddílu Honza. V únoru proběhla další oddělená skautská výprava, která opět popostrčila skauty k větší samostatnosti a celý oddíl se připravoval na florbalový turnaj Derwen Cup. Ten se však bohužel neuskutečnil neboť v březnu byla, díky výskytu Covid-19, celorepublikově vyhlášena karanténa, která trvala až do června. Oddíl však hbitě reagoval vytvořením oddílového Discord serveru, kde probíhalo několik online schůzek týdně. Zároveň byl vytvořen i oddílový Minecraft server, kde byl dětmi kompletně postaven letní tábor i s vesnicí a jeho okolím. Za tyto přičinění velmi vděčíme Luciánovi s Martinem. V červnu byly opět obnoveny schůzky a v zápětí nás čekal tábor.

Tábor 2020 byl spojen s 12. dívčím oddílem a byl dvou turnusový. Nejdříve přijeli na 14 dní světlušky a vlčata, téma tábora bylo zaměřené na severskou mytologii a program byl přichystaný přímo na míru této věkové kategorii. Na konci prvního turnusu se úspěšně podařilo přešátkovat dvě družinky vlčat na skauty. Druhý turnus byl zaměřen na starší skautky a skauty. Začal neúprosným putováním, které skončilo na tábořišti. Zde je žádné téma nečekalo, tábor byl zaměřen na různé dovednosti a na samostatnost, zároveň nabízel více volnosti. Nechyběla ani pořádná párty a účastnici odjížděli nadšení a motivovaní do budoucího vedení oddílu. Po táboře všichni starší skauti byli pozváni na výjezdní oddílovou radu, kde se rozhodli pomáhat při vedení schůzek a společně s vedením si naplánovali několik samostatných akcí. Začátkem školního roku bude úterní vlčácké schůzky vést Peťan, Honza a Flipy a středeční skautské schůzky bude vést Lucián, Martin a Pája. Přejme ať se klukům vše podaří a ať si pořádně užijí samostatné akce s nejstaršími skauty.